Hejnice
Vstupné 150 Kč
Účinkující
Program
Ch. Widor - Aria (ze sbírky Bach´s Memento, parafráze na Preludium e-moll pro klavír J. S. Bacha)
J. S. Bach - Jesu bleibet meine Freude z kantáty Herz und Mund und Tat und Leben č. 147 (varhanní transkripce M. Duruflé)
Theodore Dubois - Marcietta
Ch. Widor - Toccata ze Symfonie č. 5
A. Dvořák - Preludium a Fuga D dur
Pavel Černý - Improvizace na B-A-C-H

Program
Ch. Widor - Aria (ze sbírky Bach´s Memento, parafráze na Preludium e-moll pro klavír J. S. Bacha)
J. S. Bach - Jesu bleibet meine Freude z kantáty Herz und Mund und Tat und Leben č. 147 (varhanní transkripce M. Duruflé)
Theodore Dubois - Marcietta
Ch. Widor - Toccata ze Symfonie č. 5
A. Dvořák - Preludium a Fuga D dur
Pavel Černý - Improvizace na B-A-C-H
Pavel Černý
Varhaník, pedagog a organolog Pavel Černý vystudoval varhany na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění v Praze. Jako sólista je často zván ke koncertním vystoupením na předních domácích pódiích, mimo jiné na festivalech Pražské jaro, Concentus Moraviae, Janáčkův máj či Svatováclavský hudební festival, spolupracoval také s FOK, Českou filharmonií a Českým rozhlasem. Koncertoval v řadě zemí Evropy, dále v USA, Japonsku, Brazílii, Africe a na Kubě. Upozornil na sebe získáním prvních cen ve varhanních soutěžích v Opavě (1990), Lublani (1992) a na Pražském jaru (1994). Další ocenění obdržel od významných kulturních institucí.
Na AMU v Praze přednáší varhanní hru, improvizaci a organologii. V letech 2014–2021 vyučoval varhanní hru a improvizaci také na JAMU v Brně. Pravidelně zasedá v porotách mezinárodních soutěží, například Pražského jara, soutěže v Opavě či Freibergu, a jako lektor působí na mezinárodních mistrovských kurzech ve Stuttgartu, Lipsku či Groningenu. Doma i v zahraničí natáčí pro rozhlas, televizi i na CD, z nichž některá získala ocenění zahraniční kritiky. Je rovněž autorem rozhlasových pořadů a seriálů věnovaných varhanám.
Při zvláštních příležitostech koncertuje na přenosném varhanním pozitivu neznámého českého mistra z 18. století, který sám restauroval pod odborným vedením v Nizozemí. Pavel Černý byl uměleckým ředitelem mezinárodních varhanních festivalů „Varhany znějící“ a „Free Organ World“. Působil také při Arcibiskupství pražském jako diecézní organolog a moderátor duchovní hudby. Dnes se podílí na odborných komisích při stavbách, restaurování a dokumentaci varhan, mimo jiné i při projektu nových varhan v Katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze. Je členem poradní komise pro sbírkotvornou činnost Českého muzea hudby a publikuje odborné články o varhanách a historických nástrojích.
Hejnice
Hejnice, německy Haindorf („ves v háji“), leží v zeleném údolí řeky Smědé obklopené Jizerskohorskými bučinami – přírodní památkou UNESCO. Místo má mnohasetletou poutní tradici, na jejímž počátku je legenda o zázračném uzdravení. Podle pověsti bylo toto prastaré poutní místo založeno v roce 1211 chudým sítařem a řešetářem z nedaleké obce Lužec. Ten, spící pod lipou, pomocí hlasů andělů ve snu pomohl uzdravit svou ženu a dítě. Na místě lípy byl postaven důstojný dřevěný kostel, který však postupem času nedostačoval obrovskému počtu poutníků, a proto byl roku 1252 nahrazen kamennou kaplí s gotickým klenutím, která je v bazilice k vidění dodnes.
Toto požehnané poutní místo také nabylo na velké úctě u frýdlantských pánů. V roce 1346 ustanovil míšeňský biskup pro poutní místo v Hejnicích kněze z Raspenavy. Kvůli mnoha poutníkům se kostelík do roku 1472 stále rozšiřoval. Roku 1636 se novými majiteli Frýdlantska stávají Gallasové. Za jejich panování dosáhl věhlas poutního kostela svého vrcholu. Poutní slavnosti byly navštěvovány až sedmi tisíci poutníky.
Proto se hrabě František Ferdinand Gallas a jeho žena Johana Emerenciána rozhodli zastřešit obvod kostela ambity, které dodnes slouží jako křížová cesta. Hrabě povolal do Hejnic františkány. Odměnou za jejich službu jim byl koncem 17. století postaven čtyřkřídlý jednopatrový klášter. Ve třicátých letech 18. století pak byl dosavadní kostel nahrazen impozantní barokní Bazilikou Navštívení Panny Marie, jak ji známe dodnes. Tato monumentální stavba s dvojicí věží a bohatě zdobeným interiérem se stala nejen duchovním centrem, ale také výraznou dominantou kraje.
