Choteč

První písemná zmínka o obci se datuje k roku 1356 (Chotecz). Jako první majitel Chotče je v roce 1357 uváděn Petr z Chotče. V sedmdesátých letech 14. století se staly patrony chotečského kostela 3 Zemanové Zdislav, Ctibor a Petr z Chotče. Kostel byl původně dřevěný, stál dříve na návsi v místě dnešního čp. 47. Zemanská rodina Kulů, jedna z mála v našem kraji, osvědčila za nepříznivé situace hospodářskou zdatnost a houževnatost, udržela rodovou kontinuitu skoro po tři staletí a chotečské pošlosti se podařilo v 15. a 16. století vytvořit ne sice rozsáhlé, ale dobře spravované a obhospodařované panství. Roku 1562 byla vystavěna v Chotči kamenná renesanční tvrz a založen nový kostel sv. Mikuláše.

V roce 1644 byla Choteč předána Paulánům, pro něž byl v Nové Pace budován klášter. Řád paulánů se též nazývá řádem Nejmenších bratří a vznikl zásluhou sv. Františka z Pauly. Řád se vyznačoval velmi přísnými pravidly a jeho členové se například zavazovali k celoživotnímu půstu. Členové řádu se věnovali i výuce, vědě a misiím v různých částech světa. Pavláni určitě velmi ovlivnili život v Chotči v hospodářské i duchovní sféře.

V 2. pol. 17. století nebylo v Chotči pustého gruntu a byla pravděpodobně jednou z mála vsí, kterých se hospodářské a populační důsledky třicetileté války dotkly nejméně. V té době se naše ves vyznačovala dobrým chovem ovcí a mladého dobytka. Byl zde mlýn a živnost tu měl krčmář a 2 krejčí.

Po přestěhování Řádu paulánů do Nové Paky v roce 1701 se statek stal jejich hospodářským zázemím, z něhož měli užitek ještě pět let po zrušení řádu v roce 1789.

Klíčovou událostí byla pro Choteč přestavba chrámu sv. Mikuláše v letech 1749–1750 v barokním slohu. Kostel je jednolodní stavba s hranolovou věží a cenným vnitřním vybavením, mj. s nástropní freskou na téma legendy o sv. Františku z Pauly, sochami sv. Kateřiny a Barbory a Pietou – vše z poloviny 18. století. Na hlavním oltáři je umístěn obraz patrona od Anny Suchardové.