Jiří Bárta je nadšeným propagátorem soudobé hudby, spolupracoval mj. s Petrem Ebenem, Markem Kopelentem, Peterem Grahamem, Pavlem Zemkem, Martinem Smolkou či Ondřejem Kukalem. Mnoho skladeb, často pro něj napsaných, uvedl v české nebo světové premiéře. Neváhá znovuobjevovat i skladby méně známých skladatelů 19. století, prakticky se zajímá o autentickou interpretaci staré hudby a vášnivě se věnuje komorní hudbě.

Je držitelem řady významných ocenění, mimo jiné Hammer Rostropovich Award (Los Angeles 1991), Europäische Förderpreis für Musik (Drážďany 1991), cen měsíčníku Harmonie za nejlepší českou nahrávku klasické hudby (1995, 1999), Klassik Heute Empfehlung, Gramophone Editor’s Choice či Grammy Award London (za společnou nahrávku písňového repertoáru s Magdalénou Koženou). Kromě Supraphonu natáčel Jiří Bárta i pro Lotos, Deutsche Grammophon a Hyperion. Jeho diskografie zahrnuje mj. Bachovy suity, Šostakovičovy koncerty, ale i Foerstrův koncert nebo Rubinsteinovy sonáty.

Claude Bolling

Claude Bolling, zázračné dítě, teenager, který hrál po boku jazzových legend. Avantgardní směry nechával stranou, bebop jej nelákal, našel se v tradičním jazzu. Skládal pro film a chytře mísil jazz s klasickou hudbou. Jeho Suita pro flétnu a jazzové piano, kterou natočil s Jeanem-Pierrem Rampalem, se držela skoro dva roky v čele hitparád. Suita pro violoncello a jazzové trio začíná kontrapunktickou pasáží, která posluchači může sugerovat, že se ocitl v baroku. Přechod na klasický jazzový styl je náhlý, ale ne násilný. Hravost a strhující rytmy rychlých částí Bolling chytře střídá s lyrickými úseky. Jakkoli je violoncello ve suitě dominantním nástrojem, partitura prozrazuje, že ji komponoval skvělý pianista.