Vladimír Roubal

(*1965, Plzeň) je český varhaník a především varhanní improvizátor. Působí jako ředitel chrámové hudby Královské kanonie premonstrátů při bazilice Nanebevzetí Panny Marie v Praze na Strahově. Pochází z Města Touškova v okrese Plzeň-sever, z rodiny volyňských Čechů s výraznou hudební tradicí. Hře na klavír a akordeon se věnoval již na LŠU v Kozolupech a později v Plzni. Studoval varhany na Konzervatoři v Plzni u Jitky Chaloupkové a na Pražské konzervatoři u Jana Hory, varhanní improvizaci u Jaroslava Vodrážky. 

Ve čtrnácti letech začal hrát na varhany v kostele sv. Jana Křtitele v Městě Touškově, v patnácti letech se stal varhaníkem tehdejšího arciděkanského kostela sv. Bartoloměje v Plzni. Během studií působil v řadě plzeňských kostelů a zastupoval varhaníky dle potřeby. V roce 1982 získal první cenu ve varhanní improvizaci na soutěži v Opavě. Základ sbormistrovské praxe získal během vojenské služby v pěveckém sboru armádního uměleckého souboru, kde se stal zástupcem sbormistra. V roce 1988 získal první cenu ve varhanní improvizaci na soutěži Vavříny v Krnově a působil jako varhaník a kapelník baziliky sv. Markéty v Praze-Břevnově. 

Od roku 1990 je ředitelem chrámové hudby na Strahově, kde založil sbor Collegium Strahoviense a komorní orchestr. Spolupracuje s řádem Maltézských rytířů, cisterciáky ve Vyšším Brodě a s trubači Hradní stráže Pražského hradu. Natočil několik CD a nahrává pro Český rozhlas a televizi i zahraniční stanice. Je autorem hudby k filmu In nomine patris. Patří k uznávaným varhanním improvizátorům, koncertoval v mnoha evropských zemích i v USA a absolvoval turné po Japonsku (1999). 

Dne 15. listopadu 2025 poprvé veřejně rozezněl nové varhany katedrály sv. Víta při posledním rozloučení s kardinálem Dominikem Dukou.