Mašťov
Vstupné dobrovolné
Účinkující
Program
Program
Vladimír Roubal
(*1965, Plzeň) je český varhaník a především varhanní improvizátor. Působí jako ředitel chrámové hudby Královské kanonie premonstrátů při bazilice Nanebevzetí Panny Marie v Praze na Strahově. Pochází z Města Touškova v okrese Plzeň-sever, z rodiny volyňských Čechů s výraznou hudební tradicí. Hře na klavír a akordeon se věnoval již na LŠU v Kozolupech a později v Plzni. Studoval varhany na Konzervatoři v Plzni u Jitky Chaloupkové a na Pražské konzervatoři u Jana Hory, varhanní improvizaci u Jaroslava Vodrážky.
Ve čtrnácti letech začal hrát na varhany v kostele sv. Jana Křtitele v Městě Touškově, v patnácti letech se stal varhaníkem tehdejšího arciděkanského kostela sv. Bartoloměje v Plzni. Během studií působil v řadě plzeňských kostelů a zastupoval varhaníky dle potřeby. V roce 1982 získal první cenu ve varhanní improvizaci na soutěži v Opavě. Základ sbormistrovské praxe získal během vojenské služby v pěveckém sboru armádního uměleckého souboru, kde se stal zástupcem sbormistra. V roce 1988 získal první cenu ve varhanní improvizaci na soutěži Vavříny v Krnově a působil jako varhaník a kapelník baziliky sv. Markéty v Praze-Břevnově.
Od roku 1990 je ředitelem chrámové hudby na Strahově, kde založil sbor Collegium Strahoviense a komorní orchestr. Spolupracuje s řádem Maltézských rytířů, cisterciáky ve Vyšším Brodě a s trubači Hradní stráže Pražského hradu. Natočil několik CD a nahrává pro Český rozhlas a televizi i zahraniční stanice. Je autorem hudby k filmu In nomine patris. Patří k uznávaným varhanním improvizátorům, koncertoval v mnoha evropských zemích i v USA a absolvoval turné po Japonsku (1999).
Dne 15. listopadu 2025 poprvé veřejně rozezněl nové varhany katedrály sv. Víta při posledním rozloučení s kardinálem Dominikem Dukou.
Jakub Hrubý
Jakub Hrubý vyrůstal v hudební rodině, studoval varhany a zpíval ve sboru. Vystudovala sólový zpěv na konzervatoři v Kroměříži a na HAMU v Praze. Je dvorním interpretem díla východočeských skladatelů Luboše Sluky a Jiřího Strejce. Na několika koncertech vystupoval pod taktovkou Tomáše Netopila.
Spolupracoval s Pražskou komorní filharmonií, Pražským komorním orchestrem, Filharmonií Bohuslava Martinů, Filharmonií Hradec Králové a Komorní filharmonií Pardubice. V letech 2010–2018 byl členem souboru opery Národního divadla v Praze. Od roku 2018 se věnuje sbormistrovství a hudebnímu vydavatelství.
Mašťov
Nejstarší historicky doložená zmínka o Mašťově pochází z první poloviny 20. století, kdy dal kníže Soběslav I. mašťovský újezd jako výsluhu Milhostovi. Jeho syn roku 1191 požádal opata Erkenberta z cisterciáckého kláštera ve Valdsasích o vyslání skupiny mnichů, kteří by v Mašťově založili nový klášter 14. století se mašťovské panství rozděluje mezi několik majitelů. Význam Mašťova stále roste, a tak je počátkem 15. století bohatým tržním městečkem, velikostí se řadícím k městům jako byly například Žatec nebo Louny.
Po skončení husitských válek se majitelem panství stává Petr z Vrše. Dalším pánem se stal Vilém z Nečtin, který roku 1444 městečku udělil některá privilegia a do městského znaku přidal svůj erb. Po Bílé hoře nastalo období protireformace, období pronásledování všeho nekatolického a českého. Během třicetileté války se naše země stala bojištěm, celý kraj byl drancován a pleněn včetně Mašťova.
Po roce 1835 byl Mašťov panstvím čistě zemědělským, avšak začíná se rozvíjet i průmyslové podnikání. Rozbíhá se těžba uhlí, rozšiřuje se chov ovcí a s ním i obchod s vlnou, mezi chudšími vrstvami se rozmáhá chov hus. V níže položených místech se pěstují všechny druhy obilí, hrách, čočka, brambory a chmel, zakládají se ovocné sady a zahrady. Děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mašťově na Chomutovsku byl založen ve 14. století a následně několikrát přestavován, naposledy v 18. století. Od roku 1963 je zapsán jako kulturní památka. Kostel svaté Barbory pochází ze 14. století; má gotické jádro, ale dochovanou podobu získal v roce 1863, kdy byl novorománsky upraven.