Mašťov
Vstupné dobrovolné
Účinkující
Program
Marche pontificale)
Varhanní improvizace (O utrpení Páně)
Varhanní improvizace (Panna Maria pod křížem)
Varhanní improvizace (K poctě všech svatých)
Program
Marche pontificale)
Varhanní improvizace (O utrpení Páně)
Varhanní improvizace (Panna Maria pod křížem)
Varhanní improvizace (K poctě všech svatých)
Vladimír Roubal
(*1965, Plzeň) je český varhaník a především varhanní improvizátor. Působí jako ředitel chrámové hudby Královské kanonie premonstrátů při bazilice Nanebevzetí Panny Marie v Praze na Strahově. Pochází z Města Touškova v okrese Plzeň-sever, z rodiny volyňských Čechů s výraznou hudební tradicí. Hře na klavír a akordeon se věnoval již na LŠU v Kozolupech a později v Plzni. Studoval varhany na Konzervatoři v Plzni u Jitky Chaloupkové a na Pražské konzervatoři u Jana Hory, varhanní improvizaci u Jaroslava Vodrážky.
Ve čtrnácti letech začal hrát na varhany v kostele sv. Jana Křtitele v Městě Touškově, v patnácti letech se stal varhaníkem tehdejšího arciděkanského kostela sv. Bartoloměje v Plzni. Během studií působil v řadě plzeňských kostelů a zastupoval varhaníky dle potřeby. V roce 1982 získal první cenu ve varhanní improvizaci na soutěži v Opavě. Základ sbormistrovské praxe získal během vojenské služby v pěveckém sboru armádního uměleckého souboru, kde se stal zástupcem sbormistra. V roce 1988 získal první cenu ve varhanní improvizaci na soutěži Vavříny v Krnově a působil jako varhaník a kapelník baziliky sv. Markéty v Praze-Břevnově.
Od roku 1990 je ředitelem chrámové hudby na Strahově, kde založil sbor Collegium Strahoviense a komorní orchestr. Spolupracuje s řádem Maltézských rytířů, cisterciáky ve Vyšším Brodě a s trubači Hradní stráže Pražského hradu. Natočil několik CD a nahrává pro Český rozhlas a televizi i zahraniční stanice. Je autorem hudby k filmu In nomine patris. Patří k uznávaným varhanním improvizátorům, koncertoval v mnoha evropských zemích i v USA a absolvoval turné po Japonsku (1999).
Dne 15. listopadu 2025 poprvé veřejně rozezněl nové varhany katedrály sv. Víta při posledním rozloučení s kardinálem Dominikem Dukou.
Jakub Hrubý
Jakub Hrubý vyrůstal v hudební rodině, studoval varhany a zpíval ve sboru. Vystudovala sólový zpěv na konzervatoři v Kroměříži a na HAMU v Praze. Je dvorním interpretem díla východočeských skladatelů Luboše Sluky a Jiřího Strejce. Na několika koncertech vystupoval pod taktovkou Tomáše Netopila.
Spolupracoval s Pražskou komorní filharmonií, Pražským komorním orchestrem, Filharmonií Bohuslava Martinů, Filharmonií Hradec Králové a Komorní filharmonií Pardubice. V letech 2010–2018 byl členem souboru opery Národního divadla v Praze. Od roku 2018 se věnuje sbormistrovství a hudebnímu vydavatelství.
Mašťov
Nejstarší historicky doložená zmínka o Mašťově pochází z první poloviny 20. století, kdy dal kníže Soběslav I. mašťovský újezd jako výsluhu Milhostovi. Jeho syn roku 1191 požádal opata Erkenberta z cisterciáckého kláštera ve Valdsasích o vyslání skupiny mnichů, kteří by v Mašťově založili nový klášter 14. století se mašťovské panství rozděluje mezi několik majitelů. Význam Mašťova stále roste, a tak je počátkem 15. století bohatým tržním městečkem, velikostí se řadícím k městům jako byly například Žatec nebo Louny.
Po skončení husitských válek se majitelem panství stává Petr z Vrše. Dalším pánem se stal Vilém z Nečtin, který roku 1444 městečku udělil některá privilegia a do městského znaku přidal svůj erb. Po Bílé hoře nastalo období protireformace, období pronásledování všeho nekatolického a českého. Během třicetileté války se naše země stala bojištěm, celý kraj byl drancován a pleněn včetně Mašťova.
Po roce 1835 byl Mašťov panstvím čistě zemědělským, avšak začíná se rozvíjet i průmyslové podnikání. Rozbíhá se těžba uhlí, rozšiřuje se chov ovcí a s ním i obchod s vlnou, mezi chudšími vrstvami se rozmáhá chov hus. V níže položených místech se pěstují všechny druhy obilí, hrách, čočka, brambory a chmel, zakládají se ovocné sady a zahrady. Děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mašťově na Chomutovsku byl založen ve 14. století a následně několikrát přestavován, naposledy v 18. století. Od roku 1963 je zapsán jako kulturní památka. Kostel svaté Barbory pochází ze 14. století; má gotické jádro, ale dochovanou podobu získal v roce 1863, kdy byl novorománsky upraven.