Načítám Akce

Kostelec nad Černými lesy

Jarní koncert

Sobota 7. května v 17 hodin

Zámecká kaple sv. Vojtěcha

Účinkují

JAN ŠŤASTNÝ – recitace

FOERSTEROVO KOMORNÍ PĚVECKÉ SDRUŽENÍ

JAROSLAV BRYCH – sbormistr

VSTUPNÉ   150 Kč

Program

Lukáš Zdeněk – Gaudete et exultate
Surovíková Tereza – Regina coeli
Surovíková Tereza 
– Láska je moc
Koronthály Petr 
– Magnificat
Forbes Guy 
– Ave Maria
Gjeilo Ola 
– Ubi caritas

Gjeilo Ola – Ave generosa
Gyöngyösi Levente 
– Ave Maria
Gyöngyösi Levente 
– Laudate Dominum
Rheinberger Josef
 – Ave Maria
Miškinis Vytautas 
– Ave Regina

Básně Jana Skácela

Jan Skácel (7. února 1922 Vnorovy – 7. listopadu 1989 Brno) byl moravský básník, prozaik a autor poezie pro děti. Za války byl totálně nasazen, po vystudování filozofie pracoval v médiích, po roce 1969 však nesměl publikovat a přešel k samizdatu a exilové literatuře. Od roku 1981 opět omezeně publikoval, sametové revoluce se však nedožil. V jeho díle se promítal silný vztah k Moravě a témata dotýkající se morálky. Oceňován byl na sklonku života v zahraničí a po smrti také doma.

Po druhé světové válce studoval do roku 1948 češtinu a ruštinu na Filozofické a Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity, studia však nedokončil. Od roku 1948 pracoval jako kulturní referent deníku Rovnost, odkud v roce 1954 přešel do literární redakce brněnského rozhlasu. Tam zůstal až do roku 1963, kdy se stal šéfredaktorem kulturní revue Host do domu a ROK (Revue otevřené kultury).

V roce 1969 byl Host do domu zakázán a Skácel jako jeho šéfredaktor nesměl publikovat. V této době publikoval v samizdatu a v exilové literatuře.

Od roku 1981 směla Skácelova díla znovu vycházet, ale pouze v brněnském vydavatelství Blok. Vyšly jeho sbírky Dávné proso, Naděje s bukovými křídly, Odlévání do ztraceného vosku a Kdo pije potmě víno. V 80. letech mimo jiné spolupracoval i s divadlem. V roce 1989 zemřel na rozedmu plic a posmrtně vyšla jeho sbírka A znovu láska a kniha kurzívek Třináctý černý kůň.

Jan Šťastný se narodil v roce 1965 ve Zlíně. Na televizních obrazovkách se objevoval už od dětství, například v seriálu Jedno malé sídlisko (1978) nebo v pohádce Za humny je drak (1982). Herectví vystudoval na pražské DAMU, po studiích pak vystupoval na prknech Národního divadla. V roce 1992 přijal angažmá v Divadle na Vinohradech, kde působí dodnes.

Jaroslav Brych vystudoval nejprve hru na lesní roh na pardubické konzervatoři ve třídě O. Tvrdého a poté dirigování na pražské AMU u V. Neumanna, J. Veselky a R. Elišky. Opakovaně se účastnil dirigentských kurzů H. Rillinga ve Stuttgartu.
V letech 1984 až 1997 byl sbormistrem Vysokoškolského uměleckého souboru Univerzity Karlovy, od roku 1987 do roku 1994 pracoval jako dirigent a šéfdirigent Symfonického orchestru Armády České republiky a v letech 1992 až 1993 byl dirigentem Opery Mozart Praha. V roce 1994 byl druhým sbormistrem Pražského filharmonického sboru, v letech 1996–2005 jeho sbormistrem hlavním, 2006–2012 řídil Pražský komorní sbor.

V současnosti vede Foersterovo komorní pěvecké sdružení, spolupracuje s Pražským filharmonickým sborem, Kühnovým smíšeným sborem, Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, Komorní filharmonií Pardubice a dalšími českými orchestry. Vedle dirigentské a sbormistrovské činnosti učí na HAMU, Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze a na Konzervatoři Pardubice.

Foerstrovo komorní pěvecké sdružení (FKPS) bylo založeno v roce 1975 sbormistry Rudolfem Zemanem a Libuší Krejčovou a hlasovou poradkyní Dagmar Součkovou. Pod vedením těchto výrazných osobností se těleso velmi brzy zařadilo mezi špičkové ženské sbory.
V devadesátých letech minulého století utvrdilo jeho vynikající pověst působení sbormistrů Zdeňka Šulce a Jany Veverkové. Významnou etapou v uměleckém životě sboru bylo i více než desetileté dirigentské působení Lukáše Vasilka (v letech 1998 – 2009). Od roku 2009 je sbormistrem a uměleckým vedoucím FKPS Jaroslav Brych. Soubor disponuje rozsáhlým repertoárem, jehož podstatnou část tvoří hudba 20. a 21. století.

Mnoho skladeb sbor premiéroval, některé mu byly autory věnovány. Sbor je zván ke koncertům doma i po celé Evropě, vystupuje na prestižních hudebních festivalech (Pražské jaro, Brněnské hudební léto, Festival sborového umění v Jihlavě), úspěšně se účastní mezinárodních soutěží (Arezzo, Cork, Debrecen, Florencie, Klaipeda, Lindenholzhausen, Maasmechelen, Montreux, Neuchâtel, Rimini, Riva del Garda, Tours, Vídeň, Zwickau). Natočil pět samostatných CD. Posledním významným úspěchem FKPS jsou ocenění, která sbor získal v říjnu 2019 na mezinárodním sborovém festivalu In… Canto sul Garda (první cenu v kategorii ženských sborů a prestižní Grand Prix).

Více informací naleznete na stránkách sboru http://www.fkps.cz

Zámek Kostelec nad Černými lesy

Původní hrad s názvem Černý Kostelec je poprvé zmiňován v roce 1348, ačkoli zdejší území bylo osídleno kolonisty již v 1. polovině 13. století. Ve zmíněném roce souhlasil markrabě Jan Jindřich, bratr císaře Karla IV. ve smlouvě uzavřené jeho otcem Janem Lucemburským v 1. čtvrtině 14. století, s výměnou panství a hradu „Costelicz in Nygra Sylva“ za hrad Náchod. Poté, co byl hrad v roce 1548 částečně zničen požárem, zasadil se král Ferdinand I. Habsburský o jeho přestavbu na renesanční zámek. Autory stavebního projektu přestavby byli architekti Hans Tirol a Ulrico Aostalli de Sala.

V roce 1558 přešel Černý Kostelec do vlastnictví Jaroslava Smiřického ze Smiřic, který zámek upravil na hlavní sídlo svého rodu a pokračoval v přestavbě zámku na reprezentativní zařízení. Smiřickým byl ovšem za účast na stavovském povstání proti císaři a kvůli evangelicko-luteránskému vyznání po bitvě na Bílé hoře roku 1621 zkonfiskován veškerý majetek císařem Ferdinandem II.. Poté černokostelecké panství získal Albrecht z Valdštejna, který jej v roce 1623 prodal Karlovi I. z Lichtenštejna. Za držby Lichtenštejnů byl zámek od roku 1759 vévodkyní Marií Terezií Savojsko-Lichtenštejnskou upraven v barokním stylu podle plánů tyrolského stavitele Josefa Jägera. Zámek se pak stal jejím sídlem, kde měla svůj dvůr. Po zrušení vrchnostenského systému byla část zámku od roku 1850 sídlem okresního soudu a hostila úřady správy panství.

Po vzniku Československa v roce 1918 byl zámek i panství Černý Kostelec Lichtenštejnům vyvlastněn při pozemkové reformě a přešel do majetku státu. V současné době je na zámku v Kostelci nad Černými lesy sídlo Školního lesního podniku České zemědělské univerzity v Praze. V jeho zdech sídlí vedení podniku a je zde situováno zázemí pro ubytování a stravování vlastních zaměstnanců, studentů, ale i návštěvníků, kteří do Kostelce zavítali ať již za prací, výukou, kongresem, nebo jako výletníci.

Zámecká kaple sv. Vojtěcha byla vystavěna Jaroslavem I. Smiřickým v letech 1564–1569 v místě původního opevnění. V 90. letech 20. století byla rekonstruována. Se svou bohatou kulturní a architektonickou minulostí je zámek více než důstojnou kulisou pro pořádání nejrozmanitějších eventů a událostí. Pravidelně se zde konají plesy, lovecké akce i soustředění sportovních oddílů.

Mezi reprezentativní prostory náleží známý Rytířský sál, Sál Smiřických i katakomby zámecké Stříbrnice či Jednací salonek českých stavů nebo ve věži situovaný Ředitelský kabinet. Bohaté ubytovací kapacity čítají 150 lůžek v pokojích vybavených v různém standardu ubytování. Od stylového Rektorského apartmánu po ubytování kolejového typu.

Více na https://slp.czu.cz/cs/r-11201-strediska/r-11362-zamek-a-sluzby