Lomnice nad Popelkou
Vstupné 150 Kč
Účinkující
Program
Program
Přemysl Kšica
je český varhaník a pedagog, syn katedrálního regenschoriho Josefa Kšici. Po maturitě na gymnáziu vystudoval hru na varhany na Pražské konzervatoři a na Akademii múzických umění v Praze ve třídě prof. Josefa Popelky. Ve studiu pokračoval na Staatliche Hochschule für Musik und Darstellende Kunst ve Stuttgartu u prof. Dr. Ludgera Lohmanna. Varhanní improvizaci studoval u prof. Jaroslava Vodrážky, doc. Jaroslava Tůmy a Johannese Mayra. Své vzdělání dále rozšiřoval na mistrovských kurzech významných evropských varhaníků, mezi nimiž byli Lorenzo Ghielmi, Olivier Latry či Günter Kaunzinger.
Je držitelem řady ocenění z varhanních soutěží. Opakovaně získal cenu za varhanní improvizaci na soutěži v Opavě, v roce 2004 obdržel třetí cenu na Mezinárodní soutěži mladých varhaníků v Lublani, v roce 2005 druhé místo na Varhanní soutěžní přehlídce v Mostě a v roce 2010 druhou cenu na Mezinárodní varhanní soutěži Petra Ebena v Opavě.
Působí jako varhaník chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze. Pravidelně koncertuje v Česku i v zahraničí a spolupracuje s předními vokálně-instrumentálními soubory, například Kühnovým smíšeným sborem, Pražským filharmonickým sborem, Pražským katedrálním sborem či Českým filharmonickým sborem Brno. Pedagogicky působí na Konzervatoři v Teplicích.
Lomnice nad Popelkou
Bohatá historie města Lomnice nad Popelkou, jehož první písemná zmínka pochází z Dalimilovy kroniky a váže se k roku 1242, kdy lomničtí do svého znaku získali tatarského zvěda, ze kterého se později na základě staré legendy o potrestaném loupežníkovi z hradu Kozlova vyvinula postava ozbrojence, se začala psát již na přelomu dvanáctého a třináctého století během drsné kolonizace údolí podél říčky Popelky, přičemž po původních majitelích z rodu Košíků přešlo panství do rukou mocných Valdštejnů, za jejichž vlády a navzdory přechodnému vlivu husitství zažilo město nebývalý hospodářský i kulturní rozkvět, umocněný ziskem významných tržních práv, a ačkoliv ničivá třicetiletá válka přinesla hluboký úpadek, město se za následného držení Morzinů, Ignáce Falgeho a nakonec knížecího rodu Rohanů znovu pozvedlo, získalo vlastní samosprávu v čele se starostou, významně se rozrůstalo a jeho hrdí obyvatelé, mezi něž se řadí i vážení čestní občané od Františka Palackého přes statečné odbojáře až po houslového virtuosa Ivana Ženatého, dokázali tváří v tvář nejtěžším zkouškám obou světových válek a hrdinného povstání projevovat naprosto nezlomnou odvahu a hluboké vlastenectví, které formuje nezaměnitelný ráz tohoto podhorského města.
Významnou architektonickou dominantou celého města je jednolodní barokní kostel sv. Mikuláše, který byl postaven v roce 1782 podle návrhu architekta Antona Teimera na místě původního dřevěného svatostánku ze čtrnáctého století, jenž podlehl ničivému požáru, a přestože i tato nová budova, na jejíž bohaté výzdobě se podílel sochař Jan Hájek i malíř Fidelius Weibel, v polovině devatenáctého století zčásti vyhořela, díky následné pečlivé obnově a velkým opravám z roku 2002 nadále střeží svůj odkaz.