

Zahrádka u Ledče nad Sázavou
Kostel sv. Víta
Na břehu Želivky
Vstupné 150 Kč
Účinkující
Jiří Bárta – violoncello
Terezie Fialová – klavír

Program
J. S. Bach – Suita pro violoncello solo č. 5 c moll, BWV 1011
Prélude / Allemande / Courante / Sarabande / Gavotte I & II / Gigue
A. Dvořák – Klid lesa pro violoncello a klavír, op. 68 č. 5
L. Janáček – Romance pro housle (violoncello) a klavír
A. Pärt – Spiegel im Spiegel pro violoncello a klavír
A. Pärt – Fratres pro violoncello a klavír


Program
J. S. Bach – Suita pro violoncello solo č. 5 c moll, BWV 1011
Prélude / Allemande / Courante / Sarabande / Gavotte I & II / Gigue
A. Dvořák – Klid lesa pro violoncello a klavír, op. 68 č. 5
L. Janáček – Romance pro housle (violoncello) a klavír
A. Pärt – Spiegel im Spiegel pro violoncello a klavír
A. Pärt – Fratres pro violoncello a klavír
Jiří Bárta
Jiří Bárta je nadšeným propagátorem soudobé hudby, spolupracoval mj. s Petrem Ebenem, Markem Kopelentem, Peterem Grahamem, Pavlem Zemkem, Martinem Smolkou či Ondřejem Kukalem. Mnoho skladeb, často pro něj napsaných, uvedl v české nebo světové premiéře. Neváhá znovuobjevovat i skladby méně známých skladatelů 19. století, prakticky se zajímá o autentickou interpretaci staré hudby a vášnivě se věnuje komorní hudbě.
Je držitelem řady významných ocenění, mimo jiné Hammer Rostropovich Award (Los Angeles 1991), Europäische Förderpreis für Musik (Drážďany 1991), cen měsíčníku Harmonie za nejlepší českou nahrávku klasické hudby (1995, 1999), Klassik Heute Empfehlung, Gramophone Editor’s Choice či Grammy Award London (za společnou nahrávku písňového repertoáru s Magdalénou Koženou). Kromě Supraphonu natáčel Jiří Bárta i pro Lotos, Deutsche Grammophon a Hyperion. Jeho diskografie zahrnuje mj. Bachovy suity, Šostakovičovy koncerty, ale i Foerstrův koncert nebo Rubinsteinovy sonáty.
Terezie Fialová
Terezie Fialová vystudovala hru na klavír na HAMU v Praze a na Hochschule für Musik und Theater v Hamburku. V mládí se věnovala také houslím, což obohatilo její hudební vnímání a interpretační schopnosti. Je vyhledávanou sólistkou i komorní hráčkou, která spolupracuje s předními českými i zahraničními interprety. Je laureátkou prestižních mezinárodních soutěží v Itálii, Holandsku, Rusku a Švýcarsku. Absolvovala mistrovské kurzy pod vedením Menahema Presslera, Josepha Kalichsteina či Ferenze Radosze v rámci Verbier Festival Academy. Koncertovala na prestižních světových pódiích, včetně pařížského Louvru, Laeiszhalle v Hamburku a Kennedyho centra ve Washingtonu.
Kromě sólové dráhy se intenzivně věnuje komorní hudbě a je členkou několika významných souborů. Její interpretace se vyznačuje hlubokým citem pro hudební výraz, technickou precizností a mimořádnou muzikálností.
Zahrádka u Ledče nad Sázavou
Malé městečko Zahrádka leželo v srdci Českomoravské vrchoviny, při řece Želivce. Do 70. let 20. století zde žilo necelých 1 000 obyvatel, fungoval zde obecní úřad, škola, obchod, pošta i zdravotní středisko. Zahrádka byla přirozeným centrem okolí. Osud obce se změnil s výstavbou vodního díla Švihov, které mělo zásobovat Prahu pitnou vodou. Ačkoli přímo v zátopové oblasti ležela jen část obce, rozhodnutím tehdejších orgánů byla Zahrádka zbořena téměř celá. Obyvatelé se přestěhovali do nově vzniklých čtvrtí v Ledči, Světlé a Humpolci. Poslední rodiny odešly v roce 1977.
Jednou z mála staveb, které se podařilo uchránit, je kostel sv. Víta. Jeho počátky sahají až do roku 1219, kdy jej Přemysl Otakar I. daroval Vyšehradské kapitule. Původní románský kostelík byl několikrát přestavován, barokní podobu získal roku 1738. Významnou proměnu prodělal po požárech v 18. a 19. století. Zachoval se vzácný románský portál s tympanonem, gotická sakristie i barokní interiér. V interiéru najdeme také plastiku Socha pro Josefa Toufara od Olbrama Zoubka, vytvořenou na památku kněze, který zde působil ve 40. letech a později se stal obětí komunistického režimu.
Kostel měl být zbořen, ale díky úsilí památkářů a veřejnosti byl zachován jako památník zaniklé Zahrádky. Dnes je ve správě Národního památkového ústavu a péči o něj se věnuje Spolek Přátelé Zahrádky, který zde pořádá kulturní a pietní akce, komentované prohlídky i setkání rodáků. Kostel sv. Víta tak zůstává tichou připomínkou místa, které muselo ustoupit vodě. Jeho atmosféra dnes přitahuje nejen milovníky historie, ale i poutníky, hudebníky a umělce. Zahrádka žije dál – v paměti, ve vzpomínkách a v hlasech, které v chrámové lodi znovu zaznívají.