Železný Brod
Vstupné dobrovolné
Účinkující
Jan Vondráček - mluvené slovo
Program
L. Boëllmann - Modlitba k panně Marii (z Gotické suity)
Ch.-M. Widor - Toccata ze symfonie č. 5
M. Dupré - Pašijová symfonie (III. Narození)
L. Vierne: 24 fantazijních kusů - Zvony z Westminsteru
K. Martínek: Improvizace na téma A. Dvořáka
Program
L. Boëllmann - Modlitba k panně Marii (z Gotické suity)
Ch.-M. Widor - Toccata ze symfonie č. 5
M. Dupré - Pašijová symfonie (III. Narození)
L. Vierne: 24 fantazijních kusů - Zvony z Westminsteru
K. Martínek: Improvizace na téma A. Dvořáka
Karel Martínek
Karel Martínek se narodil a žije v Olomouci. Studoval matematiku a fyziku na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého a poté muzikologii na Filozofické fakultě. V letech 2004–2009 studoval hru na varhany na Janáčkově akademii múzických umění v Brně u prof. Kamily Klugarové a improvizaci u prof. Karla Pokory. Během studií se účastnil interpretačních kurzů a soutěží. V roce 2014 zahájil studium improvizace u Philippa Lefebvra, titulárního varhaníka katedrály Notre-Dame v Paříži.
Vedle interpretace širokého spektra varhanní literatury se věnuje zejména improvizaci. Připravuje tematické večery inspirované biblickými texty, které propojují varhanní improvizaci s mluveným slovem. Od adventu 2012 zveřejňuje na internetu projekt Varhanní bible, v němž improvizuje na jednotlivé kapitoly bible. V letech 2010–2019 působil jako varhaník chrámu sv. Mořice v Olomouci se slavným nástrojem Michaela Englera. Od října 2020 je ředitelem kůru a varhaníkem katedrály sv. Václava v Olomouci. Koncertuje doma i v zahraničí a věnuje se také kompozici.
Jan Vondráček
Jan Vondráček je český herec, dabér, hudebník a autor scénické hudby. Po studiích na gymnáziu působil během vojenské služby v Armádním uměleckém souboru. Následně vystudoval katedru alternativního a loutkového divadla na DAMU, kterou absolvoval roku 1994. Hereckou dráhu zahájil v mosteckém Divadle rozmanitostí, poté působil v Dejvickém divadle a od roku 1996 je členem souboru Divadla v Dlouhé. Vedle divadla účinkuje také ve filmu, televizi a rozhlase a věnuje se dabingu. Je rovněž hudebníkem a autorem scénické hudby pro divadelní inscenace
Železný Brod
Město Železný Brod leží v krásném údolí řeky Jizery na rozhraní Krkonoš, Jizerských hor a Českého ráje. Vzniklo pravděpodobně v 11. nebo 12. století při zemské obchodní stezce, která vedla z Prahy do Německa a Polska. První městská práva získalo město ve 13. stol. od Přemysla Otakara II. Již od 14. stol. se v okolí nalézala a také těžila železná ruda, podle níž město získalo svůj název. V roce 1920 zde byla otevřena první česká odborná škola sklářsko-obchodní. Tím se Železný Brod stává nejen městem rudy a starých památek, ale také městem skla a skleněné bižuterie, což ho proslavilo po celém světě. Dnes můžeme v Železném Brodě navštívit mnoho muzeí a galerií s rozličnou tematickou nabídkou (sklo, betlémy, socialistické automobily, obrazy).
Běliště je největší a nejkrásnější roubená stavba v Železném Brodě. Původně byla u domu barvírna a nedaleko stála soukenická valcha. Dům postavila vrchnost patrně ve 2. pol. 17. stol., po přístavbě z r. 1807 změnil podobu. Byla zde koželužna. I po rekonstrukci provedené po roce 1930 si stavba zachovala rysy reprezentující tradiční lidovou architekturu pojizerské oblasti. Od srpna roku 1998 je zde otevřena stálá národopisná expozice. Každá z devíti místností je zaměřena na určitou oblast historie Železného Brodu a nejbližšího okolí.
Radnice města Železného Brodu byla vystavěna roku 1890 na místě původní dřevěné budovy. V prostorách radnice se nachází v prvním poschodí Městské divadlo a v přízemí budovy Městská galerie Vlastimila Rady. V přízemí je také vystaven městský znak s letopočtem 1501, který znamená obnovení městských práv českým králem Vladislavem II.
Městské divadlo se nachází v prvním patře v budově radnice. Vybudováno bylo spolu se stavbou nové radnice roku 1890. O dva roky později jeviště slavnostně otevřel ochotnický divadelní spolek Tyl hrou „Probuzenci“.
Kostel svatého Jakuba Většího byl vystavěn v r. 1649, dnešní podoba je z 2. poloviny 18. století, kdy byla vystavěna také nová dřevěná zvonice u kostela. Ke kostelu patří kostnice z r. 1765, fara z r. 1723 a kamenné schodiště směřující z Malého náměstí ke kostelu, které bylo zcela přestavěno roku 1940. Je lemováno barokními pískovcovými sochami sv. Anny, P. Marie Karlovské a sv. Jana Nepomuckého. Za kostelem nedaleko sakristie je umístěn tesaný pískovcový smírčí kříž.