- akce již proběhla.
Mělník
Závěrečný koncert k poctě Jana Jindřicha
A. DVOŘÁK - STABAT MATER
Koncert se koná pod záštitou MVDr. Ctirada Mikeše, starosty města Mělníka.
Čtvrtek 8. září v 19 hodin
Kostel sv. Petra a Pavla
Účinkují
MARKÉTA KLAUDOVÁ – soprán
LUCIE HILSCHEROVÁ – alt
MARTIN ŠREJMA – tenor
PAVEL ŠVINGR – bas
ZDENĚK KLAUDA – dirigent
L´ARMONIA TERRENA & L´ARMONIA VOCALE
VSTUPNÉ 290 Kč
Program
Stabat mater pro sóla, sbor a komorní orchestr upravil Joachim Lickeimann roku 2016. (Česká premiéra)
- Stabat mater dolorosa, h moll (Andante con moto)
- Qui est homo, e moll (Andante sostenuto)
- Eja mater, c moll (Andante con moto)
- Fac, ut ardeat cor meum, b moll (Largo)
- Tui nati vulnerati, Es dur (Andante con moto, quasi allegretto)
6. Fac me vere, tecum fl ere, H dur (Andante con moto)
7. Virgo virginum, A dur (Largo)
8. Fac ut portem Christi mortem, D dur (Larghetto)
9. Inflammatus, d moll (Andante maestoso)
10. Quando corpus morietur, h moll/D dur (Andante con moto)
Markéta Klaudová se narodila v Brně do hudební rodiny. Začínala ve sboru Kantiléna a poté účinkovala v mnoha představeních Národního divadla Brno jako členka dětského sboru nejen v tuzemsku, ale i na mnohých zahraničních scénách. Vystudovala Pedagogickou fakultu MU v Brně a v roce 2014 pokračovala ve studiu na konzervatoři v italském Campobassu pod vedením profesorky Aldy Caiello. V témže roce se zúčastnila Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech, kde obdržela dvě zvláštní ceny za interpretaci. Pravidelně spolupracuje s mnoha orchestry, např. s Českou filharmonií, Filharmonií Brno nebo Czech virtuosi. Své první divadelní zkušenosti získala v Novém operetním studiu Brno, V roce 2016 debutovala v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, 2017 v Národním divadle v Praze. Od roku 2016 je také stálou členkou souboru Czech ensemble V srpnu 2018 se také stala laureátkou prestižní pěvecké soutěže Cesti competition v Innsbrucku.
Česká mezzosopranistka Lucie Hilscherová hostuje v Národním divadle v Praze, Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, Divadle J. K. Tyla v Plzni, Slezském divadle v Opavě, Státním divadle v Košicích a Nationaltheater Mannheim. Jako Háta v Prodané nevěstě se publiku představila také v Tokiu (2010, Tokyo Metropolitan Symphony Orchestra, Suntory Hall, dir. Leoš Svárovský) a v Londýně (2011, BBC Symphony Orchestra, Barbican Hall, dir. Jiří Bělohlávek). Patří mezi vyhledávané koncertní pěvkyně v oboru písňovém i oratorním, s oblibou se věnuje také interpretaci skladeb současných autorů. Její široký repertoár zahrnuje např. Beethovenovu Devátou symfonii a Missu solemnis, Rossiniho Stabat Mater, Mahlerovu Druhou symfonii a Píseň o zemi, Dvořákovo Stabat Mater a Requiem, Verdiho Requiem, Prokofjevova Alexandra Něvského, Janáčkovu Glagolskou mši nebo Stravinského Les Noces.
Tenorista Martin Šrejma absolvoval Pražskou konzervatoř ve třídě prof. J. Kotouče. Během studií se stal laureátem Mezinárod- ní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech (2002 a 2004), v roce 2004 mu byla udělena také cena Národního diva- dla v Praze. V roce 2004 studoval v italské Parmě na konzervatoři Arriga Boita u L. Bizzi a E. Furlottiho; zúčastnil se mistrovských kursů v Itálii, v létě 2009 u M. Freni a v roce 2011 u T. Krauseho. V roce 2005 se stal sólistou Státní opery Praha, od roku 2012 je sólistou Opery Národního divadla v Praze.
Pavel Švingr absolvoval pražskou HAMU ve třídě Ivana Kusnjera. Ještě během studia na HAMU a v rámci operního studia Universität für Musik und darstellende Kunst ve Víd- ni (Schlosstheater Schönbrunn) ztvárnil Bartola (Figarova svatba). Zúčastnil se řady domácích i mezinárodních soutě- ží, na nichž získal mnohá ocenění včetně 1. ceny v písňové soutěži B. Martinů v Praze, 2. ceny v kategorii Junior muži v Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlo- vých Varech (2009) a první ceny v Berlíně na mezinárodní soutěži Kammeroper Schloss Rheinsberg (2011), kde získal roli Vodníka ve Dvořákově Rusalce.
Zdeněk Klauda se od dětství věnoval skladbě, hře na klavír a na flétnu. Po absolutoriu hudebního gymnázia začal studovat obor dirigování u prof. Hynka Farkače na Akademii múzických umě- ní, studium skončil v roce 2005. Od té doby je ve stálém angažmá v Národním divadle v Praze. Pravidelně je zván do prestižních ev- ropských operních domů Bayerische Staatsoper Mnichov, Opera Valencia či Opéra national de Paris.
Komorní filharmonie L‘Armonia Terrena je stálým uměleckým tělesem tvořeným špičkovými instrumentalisty na poli interpretace sólové, komorní a orchestrální hudby fungujícím v čele s výraznou uměleckou osobností koncertního mistra Jana Valty (mj. Heroldovo kvarteto). Orchestr byl založen v roce 2014 dirigentem a renesanční hudební osobností Zdeňkem Klaudou.
Kostel sv. Petra a Pavla
Mělník je starobylé královské město, které má kolem 20.000 KUP obyvatel a proslavilo se především pěstováním vinné révy. Jeho bohatou historii můžete vidět na každém kroku jak v historickém centru, tak i v jeho podzemí, ve kterém se nachází rozsáhlá síť chodeb i slavné vinné sklepy. Ze zámecké vyhlídky se naskýtá pohled na soutok Labe s Vltavou a památnou horu Říp. Milovníci přírody dále ocení přilehlé Kokořínsko s pískovcovými skalami a gotickým hradem Kokořín.
Samotné město nabízí pamětihodnosti z každé epochy, od městské Radnice, přes gotický kostel sv. Petra a Pavla či Kapucínský kostel Čtrnácti svatých pomocníků. Na náměstí a v přilehlých ulicí se nachází řada renesančních a barokních domů. Celé město bylo kdysi obehnané hradbami, jejíž zbytky s baštou a vodárenskou věží můžete navštívit dodnes.
Kostel svatého Petra a Pavla v Mělníku je jedním z nejstarších kostelů v Čechách. Trojlodnímu gotickému kostelu vévodí 60 metrů vysoká věž čtvercového půdorysu s barokním zakončením, která tvoří dominantu města a tyčí se nad soutokem Labe s Vltavou. Pod kněžištěm chrámu se nachází krypta s kostnicí. Vznik kostnice souvisí se hřbitovem, který kostel kdysi obklopoval, a kosti jsou zde ukládány už od 30. let 16. století. V kryptě jsou ostatky asi 15 tisíc lidí.
Ačkoliv první přímá písemná zmínka o mělnickém kostele pochází až z roku 1172, kdy kostel po zásahu blesku vyhořel, jsou počátky kostela kladeny do období kolem roku 1000 – doby kněžny Emmy († 1006), manželky českého knížete Boleslava II., ve druhé polovině 10. století největší zakladatelskou osobností. Zprvu byl pravděpodobně zasvěcen jen sv. Petrovi. Kolem roku 1380 proběhla přestavba původní románské baziliky v gotickém slohu. V letech 1483– 1488 byla postavena nynější věž a ze stejné doby pochází také chrámové trojlodí, přičemž počátkem 16. století došlo ještě ke zvýšení hlavní chrámové lodi. Svou nynější podobu získal kostel v roce 1520.
www.melnik.cz
Jan Jindřich Lucemburský 700 let
(12. února 1322, Mělník – 12. listopadu 1375, Brno) byl moravský kralevic, moravský markrabě v letech 1349–1375 a vévoda tyrolský v letech 1335–1341. Byl to druhorozený syn Jana Lucemburského z prvního manželství s Eliškou Přemyslovnou a mladší bratr Karla IV.
Roku 1327 byl mladší syn krále Jana, pojmenovaný po otci a dědovi, poslán do Tyrolska jako budoucí manžel (16. září 1330) Markéty, dcery Jindřicha Korutanského z rodu Menhardovců a jeho dědičky.
Po smrti Jindřicha Korutanského (1335) vznikl spor ohledně nástupnictví v jeho državách. Tehdy rod Habsburků uzavřel smlouvu s císařem Ludvíkem Bavorským, která zbavovala Jana Jindřicha a jeho manželku Markétu dědičného práva. Tuto smlouvu Jan Lucemburský roku 1339 potvrdil. Proti tomuto ujednání se postavil jak Jan Jindřich, jeho bratr Karel IV., tak i české stavy.
Markéta se s Janem Jindřichem rozvedla kvůli jeho údajné impotenci. Vzápětí se provdala za braniborského markraběte Ludvíka, syna císaře Ludvíka Bavora.
O navrácení Tyrolska usiloval pro svého bratra Karel IV. v roce 1347, avšak neuspěl. Nakonec Janu Jindřichovi udělil jako léno Moravské markrabství 26. prosince 1349 s tím, že se potomci jeho bratra nebudou domáhat českého trůnu, pokud budou živi potomci Karla IV. Bylo ostatně přáním Jana Lucemburského, aby se jeho mladší syn stal moravským markrabětem.
Moravský markrabě
Jan Jindřich se po rozluce s Markétou Pyskatou (1349) oženil s Markétou Opavskou (1349/50), dcerou vévody Mikuláše II. Opavského, s níž pak měl šest dětí. Po její smrti v roce 1363 se oženil ještě dvakrát.
6. nebo 26. února 1364 s Markétou Habsburskou (1346–1366), dcerou rakouského vévody Albrechta II. a trochu paradoxně vdovou po Menhardu Bavor ském, synovi první manželky Jana Jindřicha Markéty Korutanské (Pyskaté). Počtvrté se Jan Jindřich oženil zřejmě v roce 1366 s Alžbětou Oettingenskou.
Všichni jeho legitimní potomci pocházejí z druhého manželství, kromě toho se stal otcem nemanželského syna Jana, pozdějšího litomyšlského biskupa a aquilejského patriarchy.
Po dobu asi jednoho roku udržoval Jan Jindřich skandální vztah s kněžnou Alžbětou Těšínskou, bývalou jeptiškou, která kolem roku 1363 opustila cisterciácký klášter ve slezské Trzebnici. Na základě dopisu papeže Urbana V. z 20. února 1364 měl vratislavský biskup Přeclav z Pohořelé přesvědčit Alžbětu k návratu do kláštera. Nemanželské soužití Jana Jindřicha a Alžběty Těšínské bylo definitivně ukončeno sňatkem Jana Jindřicha s Markétou Habsburskou.
Jan Jindřich působil jako oddaný diplomat ve službách svého bratra. V Praze na Starém Městě vlastnil palác čp. 158/I v dnešní Husově třídě, který byl v době barokní zastavěn do Clam-Gallasova paláce). Za své sídelní město si však vybral Brno, kde oživil, rozvinul a dobudoval moravský lucemburský dvůr a nechal pěstovat vinnou révu pod hradem, což přispělo k rozvoji moravského vinařství. Zde také založil augustiniánský klášter, který se měl stát místem posledního odpočinku všech příslušníků moravské rodové větve.
Dědicem Jan Jindřich ustanovil svého nejstaršího syna Jošta, majetek ovšem rozdělil i mezi další dva syny, Prokopa a Jana Soběslava. Jeho synové brzy rozpoutali vleklé spory o dědictví.
