Praha – Malá Strana
Vstupné dobrovolné
Účinkující
Program
B. M. Černohorský – Toccata C dur
J. Seger – Fuga a moll
J. K. Vaňhal – Fuga g moll, Fuga C dur
D. Buxtehude – Ciaccona e moll
J. S. Bach – Toccata a fuga d moll (BWV 565)
J. S. Bach – Chorál „Jesus bleibet meine Freude“ (BWV 147)
J. S. Bach – Fuga sopra il Magnificat (BWV 733)
W. A. Mozart – Intráda a fuga C dur
Program
B. M. Černohorský – Toccata C dur
J. Seger – Fuga a moll
J. K. Vaňhal – Fuga g moll, Fuga C dur
D. Buxtehude – Ciaccona e moll
J. S. Bach – Toccata a fuga d moll (BWV 565)
J. S. Bach – Chorál „Jesus bleibet meine Freude“ (BWV 147)
J. S. Bach – Fuga sopra il Magnificat (BWV 733)
W. A. Mozart – Intráda a fuga C dur
Aleš Bárta
Aleš Bárta (*1960) patří mezi nejvýznamnější české varhaníky. Studoval na brněnské konzervatoři u prof. Josefa Pukla a poté na Akademii múzických umění v Praze ve třídě doc. Václava Rabase. Již během studií se stal úspěšným účastníkem mezinárodních soutěží. Získal vítězství na Mezinárodní varhanní soutěži Antona Brucknera v Linci (1982), byl laureátem Mezinárodní varhanní soutěže Franze Liszta v Budapešti (1983) a v roce 1984 se stal absolutním vítězem Mezinárodní varhanní soutěže Pražského jara.
Jako sólista pravidelně vystupuje s Českou filharmonií, Symfonickým orchestrem hl. města Prahy FOK, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Virtuosi di Praga a Pražským komorním orchestrem. Spolupracoval s významnými sólisty, jako jsou Josef Suk, Ivan Kusnjer, Sergej Kopčák a Miroslav Kejmar.
Jeho koncertní aktivity ho zavedly na prestižní pódia po celém světě. Vystupoval v Rakousku, Maďarsku, Německu, Francii, Španělsku, Švýcarsku, Finsku, Itálii, Belgii, Rusku, Turecku, USA, Japonsku a Číně. Zúčastnil se mezinárodních festivalů v Tokiu, Londýně, Curychu, Berlíně, Lipsku, Avignonu, Madridu, Hongkongu, Istanbulu, Budapešti a Bratislavě.
Jeho umění je ceněno nejen na koncertních pódiích, ale také v nahrávkách, které získaly uznání kritiků i posluchačů. Díky své brilantní technice a hudebnímu cítění patří mezi nejvýraznější osobnosti české varhanní interpretace.
Kostel sv. Karla Boromejského
Kostel sv. Karla Boromejského na Malé Straně byl postaven roku 1855 podle návrhu stavitele Adalberta Gudery. Jednolodní sálová stavba v pozdně klasicistním slohu se sanktusovou věžičkou je součástí areálu Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a je přístupná z Vlašské ulice i z prostor nemocnice. Na průčelí chrámu jsou umístěny sochy kongregačních patronů – sv. Josefa a patronů proti moru sv. Šebestiána a sv. Rocha. Po násilném zásahu komunistického režimu v roce 1952 byla nemocnice zestátněna a kostel roku 1962 sekularizován. Po návratu sester Boromejek v roce 1990 prošel chrám rekonstrukcí a 22. srpna 1993 jej znovu požehnal kardinál Miloslav Vlk.
VARHANY
Na prvním kůru kostela stály původně mechanické varhany z roku 1855, které postavil varhanář Josef Gartner. Roku 1903 je na pneumatickou trakturu přestavěl Jindřich Schiffner. Po sekularizaci kostela v roce 1962 byly odstraněny a jejich další osud není znám. Po obnovení kostela byly roku 1994 na tentýž kůr prozatímně umístěny varhany z roku 1882 od Karla Schiffnera, původně postavené pro kostel sv. Rocha na Strahově. V roce 1968 byly přeneseny na Svatou Horu a později se dostaly do kostela sv. Karla.
Nové varhany byly postaveny roku 2025 varhanářskou dílnou Kánský–Brachtl z Krásných Louček u Krnova. Nástroj má dva manuály, pedál, patnáct rejstříků a 954 píšťal. Pro tento nástroj vznikl také nový rejstřík nazvaný Malostranská flétna. Autorkou architektonického návrhu varhan je Markéta Jurečková. Varhany byly požehnány při slavnostní mši svaté 19. října 2025, kterou celebroval strahovský opat Peter Daniel Janáček O.Praem., a při této příležitosti je rozezněl varhaník Vladimír Roubal.