

Česká Kamenice
Kostel sv. Jakuba Většího
Dvořákovy Biblické písně
Vstup volný
Účinkující
Pavel Švingr – bas
Aleš Bárta – klavírl

Program
B. M. Černohorský – Toccata C dur
J. Seger – Fuga a moll
A. Dvořák – Biblické písně (č. 1, 2, 3)
J. K. Vaňhal – Fuga g moll
J. K. Vaňhal – Fuga C dur
A. Dvořák – Biblické písně (č. 4, 5)
D. Buxtehude – Ciaccona e moll
A. Dvořák – Biblické písně (č. 6, 7, 8)
J. S. Bach – Chorál „Jesus bleibet meine Freude“ (BWV 147)
J. S. Bach – Fuga sopra il Magnificat (BWV 733)
A. Dvořák – Biblické písně (č. 9, 10)


Program
B. M. Černohorský – Toccata C dur
J. Seger – Fuga a moll
A. Dvořák – Biblické písně (č. 1, 2, 3)
J. K. Vaňhal – Fuga g moll
J. K. Vaňhal – Fuga C dur
A. Dvořák – Biblické písně (č. 4, 5)
D. Buxtehude – Ciaccona e moll
A. Dvořák – Biblické písně (č. 6, 7, 8)
J. S. Bach – Chorál „Jesus bleibet meine Freude“ (BWV 147)
J. S. Bach – Fuga sopra il Magnificat (BWV 733)
A. Dvořák – Biblické písně (č. 9, 10)
Pavel Švingr
Pavel Švingr je sólistou Národního divadla v Praze. Debutoval ve Státní opeře Praha v roce 2009 rolemi Číšníka a Lodníka v inscenaci Brittenovy opery Smrt v Benátkách a v roce 2012 v historické budově ND jako Velebobule a Hlavní bazilišek ve světové premiéře opery Marka Ivanoviće Čarokraj. Absolvoval pražskou HAMU ve třídě Ivana Kusnjera, studoval rovněž na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni.
Spolupracuje i s regionálními operními scénami – se Severočeským divadlem v Ústí nad Labem, Jihočeským divadlem v Českých Budějovicích a Divadlem J. K. Tyla v Plzni. V roce 2013 hostoval na festivalu Zomeropera Alden Biesen v Belgii. Věnuje se rovněž koncertní činnosti – zpíval mj. Dvořákovy Biblické písně a Stabat Mater, Mozartovo Requiem či písňový cyklus Dřevěný Kristus Jana Hanuše.
Zúčastnil se řady domácích i mezinárodních soutěží, na nichž získal mnohá ocenění – včetně 1. ceny v písňové soutěži B. Martinů v Praze, 2. ceny v kategorii Junior muži na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech a 1. ceny na mezinárodní soutěži Kammeroper Schloss Rheinsberg v Berlíně.
Aleš Bárta
Aleš Bárta (1960) patří mezi nejvýznamnější české varhaníky. Studoval na brněnské konzervatoři u prof. Josefa Pukla a poté na Akademii múzických umění v Praze ve třídě doc. Václava Rabase. Již během studií se stal úspěšným účastníkem mezinárodních soutěží – zvítězil na Mezinárodní varhanní soutěži Antona Brucknera v Linci (1982), stal se laureátem Mezinárodní varhanní soutěže Franze Liszta v Budapešti (1983) a v roce 1984 zvítězil na Mezinárodní soutěži Pražského jara.
Jako sólista pravidelně vystupuje s Českou filharmonií, Symfonickým orchestrem hl. města Prahy FOK, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Virtuosi di Praga a Pražským komorním orchestrem. Spolupracoval s předními českými i zahraničními sólisty – mezi nimiž byli Josef Suk, Ivan Kusnjer, Sergej Kopčák či Miroslav Kejmar.
Koncertoval v mnoha evropských zemích i mimo Evropu – v Japonsku, Číně, USA či Turecku. Účinkoval na renomovaných festivalech v Tokiu, Curychu, Londýně, Lipsku, Madridu, Hongkongu, Istanbulu a dalších městech. Jeho rozsáhlá diskografie zahrnuje nahrávky pro Supraphon, Arco Diva i zahraniční vydavatelství a obsahuje kompletní varhanní díla Bacha, Mendelssohna či Francka.
Vedle koncertní činnosti se věnuje také pedagogické a edukační práci – je častým lektorem mistrovských kurzů a porotcem mezinárodních soutěží. Jeho umělecký projev spojuje technickou brilanci s vytříbeným hudebním cítěním, díky čemuž zůstává nepřehlédnutelnou osobností české i evropské varhanní scény.
Česká Kamenice
Česká Kamenice patří k nejmalebnějším městům severních Čech a její historie sahá až do 13. století. První písemná zmínka pochází z roku 1352, kdy je město uváděno jako „oppidum Kamenycz“ s farním kostelem. Osídlení v místě však pravděpodobně existovalo již za vlády Přemysla Otakara II., v době rozsáhlé kolonizace tohoto pohraničního území.
Rozvoj města podpořila výhodná poloha na křižovatce dvou obchodních cest – české a lužické. V průběhu staletí se v držení města vystřídali páni z Michalovic, Vartenberkové i saský rod Salhausenů. V 16. století získala Česká Kamenice měšťanský ráz a byly zde vybudovány významné stavby včetně renesančních a později barokních domů.
Dominantou města je kostel sv. Jakuba Staršího, původně gotický, přestavěný v baroku. Kromě liturgické funkce sloužil také jako místo koncertů a duchovní hudby, a to i v souvislosti s odkazem Antonína Dvořáka, jehož duchovní tvorba je zde pravidelně uváděna.
Město prošlo těžkými časy během husitských válek i třicetileté války, ale vždy se znovu pozvedlo. V 19. století se stalo centrem řemesel a později průmyslu – vznikaly zde textilky, sklárny a papírna. Významným impulsem byla výstavba železnice v roce 1869.
Ve 20. století zasáhly město světové války a poválečný odsun obyvatel. Přesto si Česká Kamenice uchovala historický ráz a její jádro bylo vyhlášeno městskou památkovou zónou. Dnes je vyhledávaným cílem turistů i místem živé kultury – kříží se zde historie, příroda a hudební tradice.