Choteč

První písemná zmínka o obci se datuje k roku 1356 (Chotecz). Jako první majitel Chotče je v roce 1357 uváděn Petr z Chotče. V sedmdesátých letech 14. století se stali patrony chotečského kostela tři zemané: Zdislav, Ctibor a Petr z Chotče. Kostel byl původně dřevěný a stál na návsi v místě dnešního čp. 47.

Zemanská rodina Kulů, jedna z mála v našem kraji, prokázala v nepříznivých dobách hospodářskou zdatnost a houževnatost a udržela rodovou kontinuitu téměř tři století. V 15. a 16. století se chotečské pošlosti podařilo vytvořit sice ne rozsáhlé, ale dobře spravované a obhospodařované panství. Roku 1562 byla v Chotči vystavěna kamenná renesanční tvrz a založen nový kostel sv. Mikuláše.

V roce 1644 byla Choteč předána řádu paulánů, pro něž byl v Nové Pace budován klášter. Řád Nejmenších bratří, založený sv. Františkem z Pauly, se vyznačoval přísnými pravidly – jeho členové se například zavazovali k celoživotnímu půstu. Věnovali se výuce, vědě a misiím po světě. Pauláni ovlivnili život v Chotči jak v duchovní, tak hospodářské sféře.

Ve druhé polovině 17. století nebylo v Chotči pustého gruntu, a byla tak pravděpodobně jednou z mála vsí, kterých se hospodářské a populační důsledky třicetileté války dotkly jen minimálně. V obci se dařilo chovu ovcí a mladého dobytka. Fungoval zde mlýn a působila živnost krčmáře a dvou krejčích.

Po přestěhování řádu paulánů do Nové Paky v roce 1701 se chotečský statek stal jejich hospodářským zázemím, z něhož měli užitek ještě pět let po zrušení řádu v roce 1789.

Klíčovou událostí v dějinách obce byla přestavba chrámu sv. Mikuláše v letech 1749–1750 v barokním slohu. Kostel je jednolodní stavba s hranolovou věží a cenným vnitřním vybavením, mj. s nástropní freskou na téma legendy o sv. Františku z Pauly, sochami sv. Kateřiny a Barbory a Pietou – vše z poloviny 18. století. Na hlavním oltáři je umístěn obraz patrona od Anny Suchardové.